A co si přejí pod stromeček opuštěné babičky a dědečkové?
Konec roku již tradičně platí za období, kdy se atmosféra ve společnosti uvolňuje. Přes všechen tradiční předvánoční shon se na tvářích kolemjdoucích často objevují bezdůvodné úsměvy. Ulicemi se kromě vůně vánočních perníčků a svařeného vína line dobrá nálada. Někdy vám pán v obchodě podrží dveře, jindy zas vy podržíte dveře někomu jinému. Nevadí Vám dokonce ani zpožděné MHD nebo křik dětí u vedlejšího stolu v restauraci. Jsme tak nějak ochotnější, máme pochopení, více se sdružujeme, vzpomínáme a naše okolí nám není lhostejné. Charitativní a dobročinná nálada nelze potřít.
S koncem roku se lidé častěji zapojují do všemožných charitativních projektů, dobrovolničí, přispívají, posílají dárky… Možná nastává čas skládání účtů, možná že se snažíme odčinit své skutky za uplynulé měsíce. Nejspíš to ale bude tím, že si s adventním časem připomínáme důležitost rodiny a přátel, které máme, svého zdraví a společných chvil, které si můžeme o svátcích užívat. Uvědomujeme si však, že ne všichni mohou prožívat obdobné radosti. A právě proto býváme v tento čas více pozornější a naše náruč je otevřenější než obvykle.
Množí se projekty, které každoročně plní přání stovkám opuštěných dětí. Dárky můžeme nosit pod Stromy splněných přání v řadě obchodních center, můžeme otevírat dopisy adresované Ježíškovi, můžeme zabalit překvapení a odnést jej do dětského doma – způsobů, jak se zapojit je nespočet. Všechna dětská přání se nám splnit nejspíš nepodaří, přesto ale každoročně přibývá úsměvů, které se odrážejí v lesku vánočních ozdob na stromech v dětských domovech.
Nejsou to však jen osamělé děti, kterým na Vánoce chybí rodinný kruh a teplo domova. Až třetina seniorů v domovech zůstává během období svátků sama. I tyhle babičky a dědečkové však mají svá tajná přání, vánoční dárek nedostali mnohdy už řadu let. Divili byste se, kolik skromnosti lze v tužbách těchto osamocených seniorů nalézt. Ani to největší vánoční kouzlo nedokáže přičarovat prožitá léta zpátky, nebo jen zlomek pravé rodinné atmosféry. Existuje ale jiný způsob, jak lze těmto seniorům alespoň na moment na jejich vrásčitých tvářích vykouzlit upřímný úsměv – je jím projekt Ježíškova vnoučata.
Iniciativa Ježíškova vnoučata vnikla teprve vloni na podzim. Funguje obdobně jako dětské projekty s tím rozdílem, že příjemci dárků a splněných přání jsou opuštěné babičky a dědečkové. Stát se Ježíškovo vnoučetem je snadné, stačí si vybrat přání, které chcete a dokážete splnit a prostě ho splnit. Za celým projektem stojí Český rozhlas a jeden upřímný nápad novinářky Olgy Štrejbarové.
„Zeptala jsem se jednou ředitele domova, jestli se stává, že by lidé nosili vánoční dárky seniorům, jako nosí například dětem v dětských domovech. Usmál se a řekl, že nic takového se mu nikdy nestalo. To zrodilo nápad, který díky nadšení lidí spustil lavinu, co se na své cestě dál nabaluje,“ vzpomíná Olga.
Český rozhlas je nyní ve spojení s řadou sociálních pracovníků z domovů pro seniory, kteří sepisují všechna vánoční přání. Ne taková, která senioři potřebují, ale přesně taková přání, o kterých tajně sní. Už teď jsou jich stovky a budou jich možná i tisíce. A přesně tolik je potřeba lidí, kteří je dokáží plnit!
